Vše o koních

V lese,nezkaženým zlobou,

tam krásná zvířata žít mohou.

I ty,co svět vyhostil,

moudrý les pohostil.

Zvířata nezkažená zlobou,

zde žít v míru mohou.

Ale on,on tu domov nemá,

magická místa vyhledává.

Můžeš jen věřit,

že zvíře s jemnou srstí

a jedním rohem kouzelným,

pomůže ti a dobro v tvém srci,

najdeš s ním.

Myslili,že je to sen,

ale můžeš jen

věřit a doufat,

že jednorožec bude  tě naslouchat.

Nad hlavou noční obloha svítí,víly na louce trhají kvítí.

Černý zajíc pod stromem sedí,z výšky na něj moudrá sova hledí.

Ladně přiběhne srnka mladá,všude v lese vůdce hledá.

Blíží se sem zvíře,které jsem neviděl,ty liško jsi o něm neslyšela?

Je tak krásné,až dech se tají,větvičky sami stranou ustupují.

Oči hluboké a tmavé,jako moře má,podívejte se,to se mi nezdá.

Na kolena zvířata se sklánějí,musí se na něj dívat,ikdyž nechtějí.

Jde tak lehce,jako by vůbec na zem nešlapal,vůdce se zastavil a ani nedutal.

Dobrota a láska z něho sálá,je buď poslední,nebo jeden z mála.

Nejčistější srdce tohle zvíře má,do teď se o něm všude povídá.

Jeden roh mu na čele vyrůstá,jednorožec-takový jméno on má.

Prošel se,lásku,štěstí rozdal a zlo k šílenství dohnal.

Kdo potřeboval tomu pomohl,sám si ale pomoct nemohl.

Je už na světě nejspíš jediný,tak jen každým dnem čeká,až ho lidé zabijí...